na Blog.cz

Třídou se rozléhalo profesorčino unylé vykládání látky a mísilo se ještě s vykládáním tisíce různých věcí od mých spolužáků, kteří se stejně jako já museli nudit k smrti. Andre vedle mě tiše pochrupoval. Černé vlasy měl spadlé do obličeje a jeden pramínek se mu v pravidelných intervalech nadzvedával, jak odfukoval vzduch. Vypadal roztomile.Po chvíli jsem kromě hladu pocítila taky svůj močový měchýř. Do konce hodiny zbývalo ještě asi 20 minut a tak jsem se rozhodla, že WC nepočká. Profesorka zřejmě považovala za důležitější svůj vysoce zajmavý projev, avšak moje třepetající se ruka jí nejspíš značně lezla na nervy. Nevrle kývla směrem ke dveřím a rychle se vrátila ke slovu. Na chodbě mě ovál chladný vzduch, což byla dost velká změna proti vydýchanému vzduchu ve třídě. Pomalu jsem se vydala k dámským toaletám. Už z dálky jsem pocítila zvláštní železitý pach, který mi ale nebyl cizí. Jak jsem se přibližovala ke dveřím, pach stále sílil. Těsně před dveřmi na WC jsem se zastavila a chvíli váhala. Pak mi ale přišlo zbytečné se zabývat tím, co kde smrdí a vstoupila jsem, i když se mi mírně houpal žaludek. Prošla jsem kolem umyvadel a najednou si všimla tmavě rudé kapky na zemi. Hned za ní byla druhá a vedly až za zeď, oddělující umyvadla od záchodů. Polil mě studený pot. Měla jsem sto chutí se na místě otočit a utéct, jenže pokud na zemi je opravdu krev, někdo je nejspíš zraněný. Pomalu jsem se sunula kolem zdi. Hned za ní byla obrovská rudá kaluž, vedoucí k přivřeným dveřím jedné kabinky. Pocit zvracení ještě zesílil. Přiblížila jsem se a jednou nohou kopla do dveří a ty se otevřely. V kabince poloseděla a pololežela o stěnu opřená jakási tmavovláska. Oči měla otevřené dokořán a na krku a břiše řezné rány plné krve. Krev měla vlastně uplně všude na sobě i kolem sebe. Zamotala se mi hlava a na chvíli jsem vůbec nedýchala. Měla jsem pocit, že tohle ani nemůže být realita, že si jen něco předtsavuju. Najednou jsem slyšela svůj vlastní křik, který se vzdaloval a vzdaloval…

Jsem v nebi… v oblacích… bílých jako sníh. Ale jsou nějaký tvrdý. Sakra, to nejsou žádný oblaky! S trhnutím jsem se probudila. Kolem mě byla opravdu převážně bílá barva, ale nedala se srovnávat s nebem ani mráčkama. Postel, na které jsem ležela, byla tvrdá, takže jsem si plně uvědomila, že doma rozhodně nejsem. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Okno, za kterým se už pomalu stmívalo, holá bíla zeď, dveře a… Leknutím jsem skoro nadskočila.

,,Co tu k sakru děláš?!''

,,Čekám, až se šípková Růženka probudí.'' Aaron sice nahodil svůj bezstarostný výraz cool týpka, ale ve tváři se mu zračili obavy, starosti a únava. Pod smaragdovýma očima měl tmavé kruhy.

,,Jak dlouho už tu čekáš?''

,,Chvíli…'' usmál se.

,,Aha, takže dlouho…'', ušklíbla jsem se, ,,a co se… co se stalo? Proč jsem tady?'' uvědomila jsem si, že moc nechápu, co tu dělám.

,,Upadla jsi a… a trochu ses praštila do hlavy. Ale nemáš to ani zavázaný, bylo to vážně trošičku. Nechali si tě to pro jistotu.'' Dotkla jsem se jednou rukou spánku a náhle se mi všechno vybavilo. Krev, spousta krve. A podřezaná dívka. Zvedl se mi žaludek a tentokrát jsem věděla, že to neudržím. Prudce jsem se zvedla a v tu chvíli jsem byla vděčná, že páni doktoři mi tu nechali kyblík, který mi teď právě Aaron držel.

,,Promiň, že se musíš koukat jak zvracím…'' otráveně jsem zalehla zpátky a on mě znovu chytil za ruku. Počkat! On mě předtím držel za ruku a já nic nenamítala? No to jsem se musela pěkně praštit!

,,Kde je Andre? A Táta?''

,,Oba už tu byli. Andreho jsem vystřídal já. Je sranda ho pozorovat, jak se tváří rádoby mile, ale myslí si o mě ty nejsprostší nadávky.'' Aaron se zazubil, zatímco já jen nechápavě zavrtěla hlavou. Chvíli jsme mlčeli, pak jsem se ale v myšlenkách znovu vrátila k té hororové scéně.

,,Kdo tu holku zabil…?'' Zeptala jsem se, i když jsem odpověď dávno znala

,,Hayley…''

,,Nenamáhej se, já to stejně vím! Byli to oni, ty démoni nebo co já vím, jak se jim říká…''

,,Hayley, za to, žes to musela vidět, bych Andreho nejradši rozcupoval na kousky…''

,,To by asi nemělo moc velkej účinek, stejně by se zase složil dohromady…''

,,Rozejdi se s ním.''

,,Cože?!'' Nevěřícně jsem zamrkala.

,,Protože když to neuděláš, tak… prostě… bude to špatný…''

,,Co se stane?!''

,,Oni… Hayley, oni jdou po tobě!''