Duben 2011

Dávno po smti XIII.

26. dubna 2011 v 14:20 | Hikari - san |  Dávno po smrti
Nexxxt... :)

Jen co jsem přišla ze školy a na stole si přečetla lístek: ,,Jsem v práci, vrátím se zítra. Táta.'', jsem se unaveně rozvalila na posteli. Hodiny ukazovaly teprve 13:35 a mě zbývalo dost času, než se seznámím s Andreho jídelníčkem. Aniž bych chtěla, začala mi pomalu padat víčka a já byla ráda, alespoň jsem nestihla přemýšlet nad Aaronovým špehováním mojí osoby. O to větší šok mě čekal, když se mi ve snu (nebo spíš noční můře?) začal zjevovat jeho krásný obličej. Po chvíli už se na mě zpříma dívali jeho smaragdové oči. Protočila jsem oči.
,,Znám tě chvíli a už se mi o tobě zdá…'' zamumlala jsem ve snu.
,,Věř mi, že tenhle sen bude jako skutečnost.'' Odpověděl. Vykulila jsem oči a pootevřela pusu, vzápětí jsem si však vzpomněla na jeho dnešní poznámku a rychle ústa zavřela.
,,Vlastně nechápu, proč se tomu divím, vždyť ve snech na mě lidi často mluví…'' podotkla jsem suše.
,,No vidíš, tak to si určitě ráda popovídáš i se mnou,'' škádlivě se usmál a můj ne příliš nadšený pohled ignoroval.
,,Když už jsem tě… ehm… přemluvil jít se mnou na tu večeři, tak teď se můžeme trochu rozmluvit. Co je Andre zač?''
,,Tss, i když je to jen sen, nehodlám nikomu vyzrazovat cizí soukromí,'' ohradila jsem se.
Kupodivu Aaron se ze mě nic o Andrem už dál nesnažil vytáhnout.
,,Proč lezeš do snů zrovna mě? Proč sis vybral zrovna mě ke svým seznamovačkám?!''
Aaron popošel kousek ke mně a položil mi ruku na rameno.
,,Ani přesně nevím, ale ty, ty nejsi jako jiný holky… Padaj mi k nohám a to je… nuda,'' pokrčil rameny a usmál se.
,,Takže mě teď hodláš dobývat jak rytíři starodávnej hrad?''
,,Přesně tak.'' Aha. To jsem zvědavá jak se přebije přes Andreho.
,,Andre pro mě nebude moc velkou překážkou,'' rychle mě uklidnil.
,,Achjo, už se radši sbal,'' poradila jsem mu a vzápětí mě obklopila mlha.
Úderem páté jsem stepovala na kraji lesa. Neslyšela jsem žádné kroky, ale najednou mě Andre vzal za ruku a vedl mě hlouběji mezi stromy. V obličeji měl prázdný výraz a barvu pleti opět našedlou. Přemýšlela jsem, jestli jsem si pro jistotu neměla vzít pytlík na zvracení.
Když jsme se zastavili, Andre nasadil lovecký výraz a mělo bylo jasné, co asi bude jeho potravou. O minutu později kolem nás proběhla srna. Andre se rozeběhl, že se skoro ani nedotýkal země. Byl mnohem rychlejší než zvíře. Předběhl jej, natáhl ruku a jedním pohybem srně zlámal vaz. Malinko se mi zvedl žaludek, když jsem si představila, co bude následovat. Andre ale i se zvířetem zmizel kdesi v houštích. Dřepla jsem si pod strom a téměř ihned dostala šiškou do hlavy. Když uplynulo asi deset minut, pomalu jsem se zvedla.
,,Můžeme jít,'' opět jsem neslyšela žádné kroky, takže jsem se jeho hlasu lekla tak, že mi podjela noha a já se po spadaném jehličí svezla zpátky na zadek. Andre se i přes svou zasmušilou povahu pousmál a pomohl mi se zvednout.
,,Připadám ti teď ještě nechutnější?'' zeptal se cestou k domu.
,,Nepřipadal si mi nechutnej ani před tím, takže ne.'' Povzbudivě jsem se na něj usmála a zbytek cesty jsme šli mlčky.
,,Doma nikdo není?'' zeptal se Andre když kráčel po schodech verandy.
,,Ne, není. Jako vždycky.'' Pobaveně jsem ho sledovala, jak se rozhlíží po našem čistém u praveném domku s nedávno vymalovanými stěnami. Pak si opatrně sedl na sedačku v obýváku. Už už jsem se chtěla zeptat, zda si dá večeři, když jsem si v pomněla na srnu a raději si šla sednout za ním.
,,Kolik je hodin? Nerad bych zase ohrožoval tvůj lidský život,'' pousmál se.
,,Je čtvrt na sedm, to máš ještě čas ne?''
,,Jo… Celkem… Občas mě pěkně štvalo, že už nebudu nikdy moct jít večer do kina, ale pak mě to přešlo, protože mi došlo, že nebude s kým.''
,,Jak to myslíš?''
,,Nikdy jsem totiž neměl a asi ani nebudu mít žádný kámoše. Myslím takový, se kterýma bych šel na fotbal a tak. Asi mi to v tomhle ''životě'' už není souzený…''
,,Ale no tak, co třeba Freddie? Je v pohodě a fotbal taky dost žere.''
,,Jo, jenže je se mě celej podělanej. Pokaždý, když kolem mě projde, celej zezelená.''
,,Změní se to, uvidíš. Jak ti je?'' zeptala jsem se, protože jsem si všimla jak se letmo dotýká rtu.
,,Nic moc, už půjdu…'' Doprovodila jsem se ho ke dveřím. Když už jsem chtěla zavřít, Andre se ke mně otočil.
,,Ale tebe mam rád.'' řekl tiše a pak se rychle dotkl svými rty těch mých. Než jsem se zatačila vzpamatovat, zmizel a venku se zatím spustil liják.

Adam Gontier - znáte někoho víc sexy?

25. dubna 2011 v 20:44 | Hikari - san |  ♥♥Moje zlatíčka♥♥
Už dlouho jsem do týhle rubriky nic nepřidala, tak teď sem musím nacpat svého aktuálního idola :D
A abych vás navnadila, právě píšu Dávno po smrti XIII. !!! :D

Dávno po smrti XII.

14. dubna 2011 v 21:23 | Hikari - san |  Dávno po smrti
Ani jsem si nemohla myslet, že si nevyslechnu přednášku jak od Liz, tak od Freddieho. Za uběhlý půl rok, strávený na Willistonské střední se z nás stali nejlepší přátelé. Trávili jsme spolu hodně volného času, teda kromě chvil, kdy se za mnou stavil Andre. V takových případech se oba dva dekovali od stolu ještě než Andre dosedl na židli nebo se ve vteřině octli v jiném poschodí. Nevadilo mi to. Snažila jsem se sice ty tři dát do hromady, ale po pár marných pokusech jsem to vzdala. Zatím jsem dokázala nešidit ani Liz a Freddieho, ani Andreho.
,,Hele, co vlastně jíš?'' zahuhlala jsem s plnou pusou salátu, ve kterém jsem se v naší školní jídelně zrovna nimrala vidličkou, jednoho dne, když jsem zase seděli sami dva u stolu.
,,A prosím tě, nesnaž se mi namluvit, že se cpeš knedlíkama se zelím jo?''
Andre se zatvářil dotčeně. ,,Proč bych nemohl jíst hnedlíky?'' Pozvedla jsem obočí.
,,Ok, dobře… Poslyš, věř mi, že nechceš vědět můj denní jídelníček. Spokoj se radši s těma knedlíkama, jo?''
,,Ne.''
,,Já vím… Měl bych ti to říct.'' Souhlasně jsem pokývala hlavou, zatímco jeho pleť dostávala šedý odstín jako pokaždé, když mi něco nechtěl říct.
,,Ale když ti to řeknu, budeš mě mít dvojnásob za zrůdu!''
,,Prosím tě, nemluv hlouposti.''
,,Fajn… Sejdeme se dnes v pět na kraji lesa.'' Aniž bych se pozastavila nad tím, proč zrovna na kraji lesa, jsem přikývla. Chvíli jsem se dívala za ním, jak odchází a pak se sama vydala pro věci do skříňky. Jistě, mohla jsem čekat, že jen co začnu cpát učebnice na poličky, uslyším vedle sebe ten samý hlas, jako ráno. Už při jeho prvních slovech: ,,Co se poznat teď, Julie?'' jsem protočila oči v sloup.
,,Nevím o tom, že bych byla nějaká tvá Julie,'' odvětila jsem suše.
,,Přišel čas, abych tě o tom přesvědčil.''
,,Fajn, co jsi zač?''
,,Kromě toho, že tvůj nastávající, jsem na téhle škole už od začátku, ehm… na rozdíl od tebe,'' sladce se usmál, ,,ale od chvíle, kdy jsi se přišla tě sleduju… '''
,,A co jsi vypozoroval?''
,,Že se jmenuješ Hayley Westwoodová, narodila jsi se 28.3. 1994, tvá oblíbená barva je červená a máš ráda palačinky… a že vypadáš dokonale i s pusou otevřenou dokořán.''
Zrudla jsem a pusu konečně zavřela.
,,J-jak to všechno víš?! Jsi nějakej tajnej agent nebo co? Nasadils na mě čip?!''
Zasmál se mému vyděšení.
,,Ne, ale zjistit určité věci mi nedělá problém.''
,,Ok, jméno mého psa?''
,,Žádného nemáš.''
,,Bože…''
,,Stačí Aarone,'' další sladký úsměv doprovázený mrknutím. Protočila jsem oči v sloup. Asi se tu právě bavím s jasnovidcem, ale vzhledem k tomu, že chodím s… ehm… ne zrovna životem naplněným klukem mi to ani nepřijde divné. A i přes to, že většina mojí hlavy si prosazovala náror, že Aaron je ''ošklivý kluk'', ten zbyteček si trval na svém názoru o '''hodném klukovi''. A tak jsem se nechala na druhý den pozvat na podivnou večeři s vlastně úplně cizím, ještě divnějším klukem.

Po delší době... :)

14. dubna 2011 v 21:04 | Hikari - san |  ♣Hikarin deníček♣
Tak abych to zkrátila, nebudu se omlouvat za svou stoletou nepřítomnost, už mi je to samotný hloupý... :) Sdělím akorát důvody:
1.Škola
2.škola
3.škola
4.tanec
5.tanec
6.tanec

:D nedávno jsem totiž byla na soutěži v Kladně, kde jsme docela slušně odstartovali šňůru soutěží, takže se za nedlouho chystáme na další :) jak jste se tu měli? koukám, poslední koment před dvěma dny, aha.. :D teď se budu snažit oběhnout alespoň minimum blogů a hodit sem pokráčko konečně svého undead andreho, protože už mě s tim mé okolí docela otravuje :D tak jdu na to, zatím se tu mějte krásně a držte mi palce, jak ve škole tak na dance :))